100 % ONLINE kurz Alergie a intolerance

Jak odliším alergii a intoleranci na potraviny?

Alergická reakce časného typu je nejčastěji se vyskytujícím typem alergie a patří sem i potravinové alergie. Přemrštěná reakce imunitního systému se dostaví prakticky ihned po kontaktu s alergenem – během několika sekund až minut. U potravin hodně záleží na množství zkonzumovaného alergenu – proto u potravin uvádíme, že reakce alergického typu je pozorována do hodiny po konzumaci jídla s alergenem. U alergické reakce časného typu se vytvářejí alergen specifické protilátky třídy IgE a rozbíhá se řetězová reakce. V dnešní době lze potravinovou alergii velmi spolehlivě diagnostikovat. Nutričním řešením je alergeny ze stravy vyřadit a důsledně sledovat značení potravin. Hodně však záleží na množství alergenu, které do těla přijmeme, malá množství vadit leckdy nemusí. Potravinových alergenů je 14 různých typů a skupin a popisuje je Nařízení EU č. 1169/2011, které také uvádí nutnost jejich značení na potravinách.

V praxi pozorujeme i narůstající počet tzv. zkřížených potravinových alergií. Kupříkladu, je-li člověk alergický na pyl, může být alergický také na jablko – to je asi nejběžněji v praxi pozorovatelná zkřížená alergie. Tělo si totiž na základě podobnosti ve složení potraviny mylně myslí, že jde o alergen. Protože alergie jsou na látky bílkovinné povahy a bílkovina je složena z aminokyselin, stačí k tomu 50% shoda v sekvenci aminokyselin tohoto „jiného“ alergenu. Dochází k alergické reakci na sliznicích dutiny ústní, jazyka a hltanu. Dojde k pálení rtů, jazyka, ke svědění i otokům patra a kořene jazyka, může začít nepříjemně škrábat v krku, naruší se polykací stereotyp. Reakce může přejít do očí, do uší, na kůži i na dýchací cesty. Spustí se vodnatá rýma, suchý dráždivý kašel, vzácně dušnost, otok hrtanu nebo anafylaxe

Projevy, tedy klinické symptomy potravinové intolerance jsou často podobné jako u potravinových alergií. Nejedná se však o reakci imunitního systému, tedy protilátek IgE. Reakce není vidět hned jako u alergií, ale mnohem později, často i s odstupem řádu dnů, takže si ji ze začátku člověk ani s konzumací dané potraviny nemusí spojovat. Jde většinou o nedostatečnou tvorbu nebo zcela chybějící enzym rozkládající určitou složku potravy. Tato složka pak není v těle člověka dobře rozkládána a hromadění nezvyklých štěpných produktů způsobuje v těle problémy, metabolismus si s nimi nedokáže v takovém množství poradit. Nejběžnějším příkladem je laktózová intolerance, kdy je nedostatečně (nebo vůbec) produkován enzym laktáza, který běžně rozkládá mléčný cukr laktózu z mléka. Dalším velmi známou a čím dál častější je histaminová intolerance. Samostatnou kapitolu tvoří nesnášenlivost lepku, tedy celiakie.

Míra klinických příznaků souvisí s věkem, množstvím zkonzumované potraviny nebo složky potraviny a se složením střevního mikrobiomu. Záleží také mnohdy na genetice, míře stresové zátěže, hormonálním profilu a přítomnosti různých jiných onemocnění, např. kardiovaskulárních chorob, diabetu, autoimunitního onemocnění apod.